Dávno, předávno, když ještě lidé nejezdili v autech, ale chodili pěšky, když místo letadel na obloze létali pouze ptáci, a když zvířátka uměla mluvit, žila byla v maličké italské vesnici ještě maličkatější myška se jménem Lotynka.
Lotynka bydlela na půdě jediného pekařství, co tu bylo. Ono pekařství vedl starý, milý a velice vážený pan Giovanni. Každé ráno musel vstávat ještě před svítáním, aby lidem pospíchajícím ráno do práce mohl nabídnou ten nejvýtečnější chléb, rohlíky a pletýnky, koblížky a koláčky a někdy, někdy dokonce i vánočku nebo mazanec.
Myška Lotynka měla svůj skromný pelíšek hned za komínem, ze kterého sálalo příjemné teplo. A tak není divu, že se jí ráno nikdy nechtělo z pelíšku ven. Častokrát zaspala až téměř do oběda. Ale nemyslete si, nebyla to žádná líná nezbednice. Každý den vyčkávala, až si pan Giovanni půjde po obědě odpočnout a trochu se z brzkého vstávání dospat. To pak Lotynka hbitě proskočila ze svého pelíšku na horní polici ve spíži a z ní už to bylo jen dva skoky ke dveřím vedoucím do pekárny.
V pekárně se pak Lotynka náramně činila. Nejdříve poklidila všechny drobečky, co zůstaly na stole, pak ty, které zapadly mezi bedýnky, ve kterých bylo vystavené pečivo a naposledy zametla ty drobečky, které spadly na zem. Pan Giovanni dobře tušil, že má v pekárně nějakého pomocníka, a tak pokaždé nechal u okna kousek chleba, sýra a v létě přidal i sladké hrozny nebo šťavnaté jablíčko. Lotynka si na všem pochutnávala a z okna měla výhled na celou vesnici.
Moc dobře věděla kdo chodí včas a kdo se loudá. Kdo se rád strojí a kdo si vezme ze skříně pomuchlanou košili jen proto, že byla první po ruce. Věděla že paní s růžovým kloboukem a žlutým slunečníkem učí v místí škole a že pán, co má na výšku asi dva metry loví ryby a stěží se vleze do loďky. Také moc dobře věděla, že ve vesnici žije jedna obrovská, patřičně náležitě živená, a nekonečně mazaná kočka jménem Berta.
Berta byla jediná bytost v celé vesnici, která myšce Lotynce znepříjemňovala život. Když byla Lotynka ještě malá, potkala se s kočkou Bertou na pláži u moře. Představte si, ta Berta myšku Lotynku proháněla přes celou vesnici, ulicemi i po střechách, tak tak že myška Lotynka stačila utéct a schovat se do pelíšku za komínem. Radši ani nepomyslet, co by se stalo, kdyby Berta Lotynku dohnala.
Jak ale povídám, kromě Berty byl život ve vesnici jako z pohádky a myška Lotynka se těšila na každý nový den. Nuže, jestli vás zajímá, co se stalo tehdy o červnové neděli, tak čtěte dál.